V druhé polovině šedesátých let u morového sloupu na Náměstí Svobody hřímá své básně demiurg Jan Novák, obklopen samosebou svými uctívači z řad brněnské bohémy kolem spisovatele Pavla Řezníčka, režiséra Karla Fuxy, skladatele Miloše Štědroně, dramatika Arnošta Goldflama, pozdější herečky Divadla Na provázku Evy Trúdy Vidlářové a dalších. Tento sebestředný cvok se narodil 16. listopadu, tedy ve stejný den jako Karel Hynek Mácha, a považoval tedy sám sebe za dokonalého básníka, dramatika atd. Sepsal na sebe samého třeba oslavnou operu Novák mesiáš či svěží poému o vítězství světového proletariátu Komisař Šidlo a jiné. Vždy se pečlivě podepsal