Nouzová náhrada žebříku

Vzpomínka z lesa - Nedávno jsem v lese narazil na strom, do jehož kůry jsem před před víc jak 30 lety vyryl jméno jedné slečny. Strom zmohutněl, kůra zdrsněla a dávné tahy nožem připomínají jen zarostlé jizvy. Na tu tuctovou kočku jsem už dávno zapomněl, ale ten strom ponese její jméno až do svého zániku. A podobné je to i s lidmi. Někdy ze vzteku, hlouposti nebo jen z pocitu moci zbytečně ponížíme nebo urazíme jiného člověka. Pak na to možná rychle zapomeneme, ale on si to zranění ponese velmi dlouho. Možná mu v duši postupně zaroste nebo rozpraská, ale úplně nezmizí asi nikdy. Marek - Dago PS.: Kamaráde, uznáš-li má videa za prospěšná, zvaž prosím možnost mě podpo"