Ernst Röhm - homosexuální vůdce SA a přítel Hitlera zavražděný během noci dlouhých nožů

...Ráno 30. června 1934, když Hitler přistával v Mnichově vzdáleném pouhých 50 km, překvapily jednotky SS pod velením velitele koncentračního tábora Dachau Theodora Eickeho vedoucí představitele SA spící v hotelu. Někteří z nich, jako například Edmund Heines, byli se svými milenci. Šest nejvýznamnějších Röhmových podřízených vůdců bylo 30. června večer zastřeleno popravčí četou na dvoře mnichovské věznice Stadelheim. Řada dalších členů SA, kteří byli považováni za součást Röhmovy vedoucí skupiny, byla zastřelena mezi 30. červnem a 2. červencem v koncentračním táboře Dachau a na dalších místech. Hitler však zůstal ohledně Röhmova osudu nerozhodný až do 1. července. Vzhledem k osobnímu vztahu k němu chtěl Hitler Röhma omilostnit na základě jeho zásluh a ušetřit ho popravčí čety. Ustoupil ale naléhání různých dalších nacistických vůdců, zejména Himmlera a Göringa, kteří jej přesvědčovali, že Röhmova likvidace je nezbytná. 1. července 1934 dal Hitler Röhmovi možnost, aby spáchal sebevraždu, a tím přiznal německému lidu, že plánováním puče udělal chybu. Eicke a jeho zástupce SS-Sturmführer Michael Lippert dostali rozkaz odjet do věznice Stadelheim. Eicke vstoupil do cely, položil na stůl v Röhmově cele revolver a oznámil mu, že má “deset minut na to, aby využil Hitlerovu nabídku“. Ani po deseti minutách se neozval žádný výstřel, a tak se vrátili a našli 46letého Röhma stát uprostřed cely: “Jestli mě chce Adolf Hitler zabít,“ řekl, “tak ať tu špinavou práci udělá on.“ Eicke a Lippert vypálili do Röhmova hrudníku několik kulek a jednu poslední poté, co se sesunul na podlahu. Röhm ještě zvládl říct “Mein führer, mein führer,..“. “Na to jste měl myslet dřív,“ odpověděl Eicke a Röhmův umírající příslib věrnosti odbyl. “Teď už je pozdě.“ Během následující noci bylo Röhmovo tělo převezeno na hřbitov Perlach v oblasti Mnichova a pohřbeno do neoznačeného hrobu. Dne 21. července 1934 byla těla Röhma a dalších šesti zastřelených exhumována a zpopelněna. Röhmova urna byla později pohřbena v malém rodinném hrobě na Západním hřbitově v Mnichově. Aby Hitler ospravedlnil Röhmovu likvidaci, využil také jeho homosexuality a tvrdil, že se o ní dozvěděl až v roce 1934. Po Röhmově vraždě se nacistické pronásledování homosexuálů dramaticky vystupňovalo. Paragraf 175, který od roku 1871 zakazoval sexuální vztahy mezi muži, byl v roce 1935 zpřísněn. Místa setkávání gayů byla následně zavírána a téměř ve všech větších městech probíhaly razie a sledování. V následujících letech nacistického režimu byli homosexuálové pronásledováni, zatýkáni a tisíce z nich byly zavražděny. 1. srpna 1934, den před smrtí prezidenta Hindenburga, přijal Hitlerův kabinet “Zákon o nejvyšším státním úřadu říše“, který stanovil, že po Hindenburgově smrti bude úřad prezidenta - hlavy státu - zrušen a jeho pravomoci budou sloučeny s úřadem kancléře - hlavy vlády - pod titulem vůdce. Druhého srpna 1934, dvě hodiny po Hindenburgově smrti, se Hitler prohlásil za vůdce Německa a nárokoval si absolutní moc. Noc dlouhých nožů neboli Röhmova aféra ukázala ochotu nacistického režimu překročit zákon a spáchat vraždu jako státní akt pro domnělé přežití národa. O více než devět let později, 4. října 1943, pronesl Himmler svůj nechvalně proslulý projev před generály SS v Poznani, v Němci okupovaném Polsku. V tomto projevu, často označovaném jako Himmlerův poznaňský projev, se zabýval otázkou tzv. konečného řešení. V úvodu tématu explicitně zmínil roli SS v Röhmově aféře jako projev odhodlání SS udělat vše, co Hitler uzná za nutné. Himmler řekl: “Rád bych se se vší upřímností vyjádřil k jedné nelehké kapitole. Měli bychom o ní být schopni mluvit mezi sebou zcela otevřeně, ale nikdy o tom nebudeme mluvit veřejně. Stejně málo, jako jsme my - SS - 30. června 1934 váhali splnit úkol, který nám byl nařízen, a postavili jsme druhy, kteří zbloudili, ke zdi a zastřelili je, tak málo jsme o tom mluvili a tak málo o tom budeme mluvit v budoucnu..... Každý z nás se zachvěl, nicméně každý z nás jasně chápal, že to udělá i příště, pokud to bude nařízeno a pokud to bude nutné. Mám zde na mysli evakuaci Židů, vyhlazení židovského národa.“ Do konce druhé světové války nacistický německý režim, jeho spojenci a kolaboranti vyvraždili na šest milionů evropských Židů. Röhmův hrob je dodnes pro pravicové extremisty kultovním místem. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: #historie #dejiny #worldwar2 #ww2