Katuša

Katjuša Rascvetali jabloni i gruši, Poplyli tumany nad rekoj; Vychodila na bereg Katjuša, Na vysokij bereg, na krutoj. Vychodila, pesnju zavodila Pro stepnogo sizogo orla, Pro togo, kotorogo ljubila, Pro togo, č’i pis’ma beregla. Oj, ty pesnja, pesenka devič’ja, Ty leti za jasnym solncem vsled, I bojcu na dal’nem pogranič’e Ot Katjuši peredaj privet. Pust’ on vspomnit devušku prostuju, Pust’ uslyšit, kak ona poët, Pust’ on zemlju berežët rodnuju, A ljubov’ Katjuša sberežët. Rascvetali jabloni i gruši, Poplyli tumany nad rekoj; Vychodila na bereg Katjuša, Na vysokij bereg, na krutoj. Kaťuša Kvítky krášlí v sadě větve stromu, v dálku mráčky plují nad řekou. Šla Kaťuš